28. května 2006

Porada

- Proč nic neříkáš?
- Poslouchám. Lidé sem chodí vyslovit svá přání, touhy. Také jsi přece chodíval.
- Hmm. Tentokrát jsem přišel poslouchat.
- Co bys chtěl ode mě slyšet?
- Jsi veliký, dlouhověký, vidíš až na druhou stranu. Jsou lidé, kteří k Tobě chodí, šťastní?
- Někteří ano.
- A ti druzí? Pomáháš jim?
- Nepomáhám, jen jsem.
- Proč k Tobě chodí? Obdivovat Tvou živočišnou sílu a nekonečnost?
- Možná. Jsem dost hluboký, aby ve mně utopili svoje bolesti a smutky, vykřičeli to, na co je jinde moc hluku. Proč Ty se chodíš dívat do oceánu?
- Protože modrá je barva naděje.

Verš všedního dne:

z města na moře
hořem znavení,
zvěstovat ticho,
hořet znamením

...Čti dál...

27. května 2006

Terra Incognita

Ačkoli jsem po osobním blogu pošilhával už nějaký ten rok, vždy jsem si dokázal najít dost důvodů, proč nutkání odolat. Většina z nich nepřestala platit, ale začal jsem si více všímat argumentů pro.

Tím hlavním je potřeba autoterapie. Potřeba ticha a povznesení se při hledání nové rovnováhy. K tomu mi pomáhá psaní. Naštěstí se jím živím jen okrajově. Nemohu si přitom stěžovat na nedostatek volnosti při volbě témat, nicméně jisté hranice přirozeně existují a tahle země známá i neznámá by je mít neměla.

Tím nemyslím, že zde budou deníčkové intimity. Neláká mne pravidelně popisovat průběh svých dnů a navíc jsem tvor poměrně stydlivý. Primární motivace je psát si pro sebe, ukládat stopy plynutí času, ke kterým by mohlo mít smysl se s časovým odstupem vrátit. Jsem také zvědav, jak dlouho mi to vydrží a bude zábavou.

V každém blogerovi je na druhou stranu kus exhibicionisty a internetového nadšence, kterého fascinují příležitosti sdílet informace s možnými čtenáři a možnost s nimi komunikovat (jinak by si asi psal do textového procesoru a nenechával zapnuté komentáře). Přiznávám, že i tohle mě zajímá.

Identitu si alespoň prozatím nechám pro sebe. Pro některé blízké ji jistě nebude těžké rozpoznat a kdo by se snažil, najde si časem dostatek elektronických stop, které nehodlám nijak zvlášť zametat. Pár lidem o blogu možná řeknu sám.

Právě to "prosakování" informace Sítí je fenomén, který mě docela zajímá. Zda a případně jak rychle se v dnešní době fakt o existenci nějakého psaní začne bez aktivní hromadné propagace šířit, kterými směry a přes které uzly. A když nezačne, nebude mne to mrzet. Budu se podle toho více nebo méně kontrolovat?

Verš všedního dne:

Chuť magického poprvé,
poskvrněného početí,
do písmene a do krve,
bez tíže ze|mě, jak je Ti?

...Čti dál...