27. září 2006

Hezké chvilky bez záruky

Podobně jako nemám ve svém výběru Zůstalo za očima žádný film Woodyho Allena, není tam nic ani od Věry Chytilové. Těžko jeden nebo dva vybrat. Díla kontroverzní dámy české nové vlny z 60. až 80. let patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v té době natočilo. U těch porevolučních jako by jí scházel ideový protivník, navzdory kterému točila. Přesto má i ve svých 76 letech co říct a byla by škoda se nedívat.

Vzpomínky na její nejlepší kusy patří do mých studentských let. Ovoce stromů rajských jíme (ne příliš známé biblické podobenství v koprodukci s Belgičany), Hra o jablko, dokument Praha - neklidné srdce Evropy s hudbou Pražského výběru. Pokaždé originální a přitom jasně rozpoznatelná.

Zlom nastal - pro mne - když nechala příliš velkou svobodu své hlavní herecké hvězdě, většinou Bolkovi. Zatímco v Šaškovi a královně to ještě bylo ku prospěchu (na divadelní stylizaci film stojí), v Dědictví už to byl sled exhibicionistických výstupů nedržících pohromadě.

Její poslední film Hezké chvilky bez záruky je prý příliš konvenční a vymykající se jejímu stylu, ale nezdá se mi. Roztěkaná kamera (podle Baldýnského je z ní až nevolno) zabírá zblízka tělesné nedostatky a duševní slabosti, je nemilosrdná a rány jitřící. Jako situace, do nichž režisérka staví svoje smutné hrdiny. Na rozdíl od Ameriky jsou u nás psychoterapeutická sezení situací nezvyklou. Možná proto, že vyhledáváme - více než analýzu svých problémů - útěchu a hezkou chvilku. A někoho, kdo by je zaručoval.

Když jsem z kina odcházel, vzpomněl jsem si na Hřebejka. Nic z toho, co mu kritici vyčítají - líbivost, hlazení po srsti, divákova iluze bezpečných útočišť - v tomto filmu Chytilové nenajdete. Právě naopak. Jen je po něm tak zoufalo, bezvýchodno a prázdno, že by to málem chtělo psychiatra.

Citát pro dnešní den:

After a year in therapy my psychiatrist said to me, "Maybe life isn't for everyone". /Larry Brown/

...Čti dál...

25. září 2006

Letos trochu jiný Invex

Přišla mi pozvánka na společenský večer k zahájení Invexu. Jeho hlavní náplní bývá - jak jinak - vyhlašování cen. Za nejlepší hardwarové a softwarové produkty, nejlepší expozici, osobnost roku (tahle je zajímavější, neboť je o lidech a k vítězství obvykle nestačí zazářit jen jednou) atd. Poslední roky se předávala i zvláštní cena z nejvyšších rukou Ministerstva informatiky. Pokud bude chtít Langer zachovat aspoň částečně tradici, vypadá to, že si budou příště manažeři odnášet cenu Ministerstva vnitra.

Vyhlašovací defilé bývá většinou dlooouhé a přečkat bez úhony se dá v případě, že je vtipný moderátor. U Duška nebo Macháčka jste si aspoň nemohli být ničím jisti. Letos má akci moderovat estrádní bavič Vladimír Hron. Dá se to vyložit i jako vyvrcholení snah pořadatelů přiblížit Invex coby mainstreamovou zábavu masám. Aby ne, když 8 pracovních dní před veletrhem není na oficiálním webu podrobný program jednotlivých akcí a stále se v přehledu míchají dohromady komerční prezentace a tiskovky s hlavními konferencemi a odbornými semináři.

Letos mě to však tolik netrápí. Po letech si budu moci veletrh výjimečně užívat jako pouhý návštěvník. Jeho nejslavnější éru v 90. letech jsem zblízka sledoval jako spolupracovník vystavujících stran na stáncích, posledních 6 let jsem měl na starosti program alespoň jedné doprovodné akce. Letos vezmu syna a vyrazíme za digitální zábavou. Hlavně tedy ať je hezké počasí a pitelný poctivý burčák.

Citát pro dnešní den:

Stav k datu 16. 8. 2006. Změna programu vyhrazena!
/Poznámka pod přehledem akcí doprovodného programu na webu Invexu dne 25. 9. večer/

...Čti dál...

22. září 2006

Proč je léto babí?

Již několikrát jsme s kamarády a známými narazili na označení babího léta a vymýšleli, odkud se vzalo. V různých zemích se mu říká různě, většinou jmény svatých. Posledně, vzpomínám si, to byl Američan žijící přes 15 let v Budapešti, který se nad tím usmíval a vysvětloval, že v jeho domovině se říká sklonku léta indiánské (dle Wikipedie se však jedná o něco jiného).

Vysvětlení jsem si přečetl minulý týden v letadle na stránkách MFD. Prý je tomu tak proto, že v ovzduší v tento čas poletují tenká třpytivá vlákna, která připomínají bílé vlasy stařenek.

Druhý rozšířený názor říká, že je tomu podle blížícího se podzimu a babiček v podzimu života. A nebo, jak jsem kdesi slyšel, podle posledního období léta, kdy je ještě možné prohlížet si opálené a nezahalené baby. Tak pořád nevím.

Verš pro dnešní den:

Proč je léto babí?
Protože nás baví
vidět víc než kotníky,
lepých nohou patníky.

...Čti dál...

16. září 2006

Work enhancers

23 lidí z 12 evropských zemí okolo stolu, mírně převažují ženy. Všudepřítomné Wi-Fi. Jen necelá čtvrtina nemá před sebou notebook. Dělám si malý soukromý průzkum. Sony Vaio, Dell, LG, IBM, Fujitsu, Acer, na počty jasně vítězí HP s Toshibou.

Jsem jeden z té čtvrtiny. Nechce se mi s sebou na cesty brát notebook (dříve jsem občas používal ve firmě sdílenou Toshibu), vystačím si obvykle s iPAQem do dlaně na stahování mailů, diář, úkolovník a občasné spuštění web prohlížeče. Na koncepčnější práci dávám přednost tradičnějším velikostem monitoru a klávesnice, a pokud to jde, tak desktopu.

Tentokrát by se mi však notebook hodil. Ty dvě hodiny ztracené při přestupech na letištích jsou v kontextu posledních dnů luxus, který bych si neměl dovolit. A když k tomu připočtu čas, kdy jsem se nudil na dvoudenním projektovém meetingu, dává to skoro celý ušetřený pracovní den, který by se býval asi projevil na tomto víkendu. Dozrává asi čas na přechod od synchronizování obsahu na 2-3 desktopech k jedné přenosné základně.

Cestou zpět se mi tedy myšlenky točí okolo výběru značky a míchají se se vzpomínkou na čtvrteční večer s vynikajícím portským. Lepší bílé jsem nikdy nepil. Ostatně kde jinde by mělo být lepší než v Portu? Zdá se, že si odvážím dva tipy na Vánoce.

Citát pro dnešní den:

One trick when working into the evening hours that's been successful, is to work with a glass of red wine within arms reach. I have have found it to be somewhat of a work enhancer. Where beer fills me up, makes me sleepy and generally slow (sometimes the intended effect), wine does the opposite - waking me up in a sense. /SimpleBits/

...Čti dál...

5. září 2006

Matchpoint multiplexů

Už jsem se tu svěřil, že mám rád Woodyho Allena a tenis. Londýn o nic méně a tak je logické, že jsem si nemohl nechat ujít Matchpoint (v české distribuci Hra osudu).

První Allenův film natočený v Evropě a jeden z mála, kde nehraje jednu z postav. Nebýt tradičního stylu titulků, možná bych ani nepoznal, že je od něho. Pramení mé rozpaky jen z toho, že od Allena už podvědomě čekám jeho obvyklý styl? A nebo je to film opravdu nevyrovnaný, uprostřed nudný (záměrně, aby ukázal koncentrovanou nudu hlavního hrdiny?), který lavíruje mezi žánry, aby nám jen připomněl, že láska a válka neberou ohled na morální zásady a že malé náhody mají zásadnější vliv na náš osud, než jsme si ochotni připustit?

Film jsem viděl v poloprázdné Lucerně, v kině mého dětství. Kromě ní už zůstaly v Brně z tradičních kin jen Art (doporučuji skvělé úvodníky klubového měsíčníku) a Scala. Svratka skončila k poslednímu srpnu (střihla si na závěr Libertina). Nezvratitelné vítězství multiplexů, popcornu a coly? A nebo jen postup do finále?

Možná budeme brzy svědky změny paradigmatu spojené s poklesem zájmu o hromadný zážitek z filmu (nikoli ze soukromí s milovaným partnerem) v anonymní tmě Kina a s přechodem k větší svobodě volby obsahu a maximálnímu pohodlí s pár přáteli u internetové televize.

Citát pro dnešní den:

It's not that I'm afraid to die, I just don't want to be there when it happens. / Woody Allen /

...Čti dál...

Nahoru a dolů

Procházím zpětně svoje posty a zkouším si představit, jak tyhle střípky mohou působit na někoho zvenčí. Cesty, filmy, web recese, ... Dost jednostranný obrázek posledních měsíců. Že byste chtěli mít moje starosti? Nechtějte :)

Asi bych neuměl psát deník. Popisovat každodenní banality, které převažují (a tím pomáhají vyniknout tomu ostatnímu, co nám dává sílu se jimi zabývat). A nebo sdílet nejosobnější intimity, které by tím ztratily kus svého významu.

Nechce se mi psát o hodinách strávených v čekárně u zubařky a na jejím křesle. O kopě nezáživné administrativní práce spojené s ukončením dvou projektů. Její resty mě už pronásledují týdny a nemohu si dovolit je dále odsouvat. Prostě se mi nechce ty negativní emoce, kterých se zbavujeme v reálu, si ještě tady připomínat.

Ztrácím tím možnost mít blog alespoň částečně reportážní. Vede to spíše k hodnocení událostí a vjemů z odstupu. V podstatě jsem se k tomu odsoudil už tím, co chci mít u každého postu na konci. To málokdy přijde z první vody.

A tak píšu-li o hře barev, je to možná právě v den Šedi, a naopak temně modro mezi řádky může vyvěrat až, když na obzoru svítá. Nahoru a dolů s fázovým posunem, přirozený rytmus běhu života.

Citát všedního dne

Events in the past may be roughly divided into those which probably never happened and those which do not matter. / William Ralph Inge /

...Čti dál...