22. července 2006

Sao Miguel

Od Azorských ostrovů
mě již dělí přes čtyři tisíce kilometrů a dva a půl měsíce měsíce. Stejně jako charakterem krajiny podobná Madeira - patří Portugalsku. Pověstná tlaková výše nad ostrovy dokáže subtropickou flóru halit do oblačnosti a přeháněk, které si pamatuji spíše ze severního Skotska.

Snažím se konečně systematicky pracovat s fotkami z posledních tří let a udělat si v nich na disku pořádek. Prozatím sázím na Zoner Photo Studio a zkouším, jak co nesnadněji generovat výběry pro sdílení na webu. Flickr umožňuje bezplatně uploadovat 20 MB měsíčně - to je skoro 50 fotek po 400 kB. To by mi mohlo stačit.

Verš pro všední den:

Ostrovem mezi moři
do města vsazeným
z hlubin vod se vynořím
přistižen na zemi

...Čti dál...

17. července 2006

Hledání identity

Vzpomínáte si na Hitchockovo Psycho? Na scénu ve sprše? Na dům, ve kterém bydlí se svou matkou správce motelu? Měl dvě podlaží a sklep. Podle slovinského filozofa a psychologa Slavoje Žižka symbolizují jeho tři úrovně ego, superego a id - ve Freudově teorii základní složky lidské osobnosti. Právě Žižek provází diváky Perverzním průvodcem filmem, ke kterému jsem se slíbil po Varech vrátit.

Možná někdo podle názvu filmu čekal uspokojení nízkých pudů, každopadně musel při jeho třetí festivalové projekci zamířit pěkně vysoko - do divadla Husovka. Odměnou mu byl originální dokument anglické producentky Sophie Fiennesové (spolupracovala mj. na filmech Petera Greenawaye), která nechává Žižka zaujatě přednášet a psychoanalyticky vykládat klíčové scény slavných filmových děl.

Vzpomněl jsem si na něho, když jsem teď četl Kunderovu Totožnost. Mohla by mu posloužit jako vděčný studijní materiál a další z příkladů umění, umožňujícího vytěsňovat hluboko skryté touhy, obavy a viny. A pokud je kniha na rozdíl od filmu nevizualizuje, má naše představivost o to více možností jim dát tu nejvěrnější podobu.

Verš pro dnešní den:

uchopil jsem své srdce
měkce vložil ho na ruce
snažil se v něm číst
když leželo nablízku jako list
uhranut jsem zíral jako ten
kdo umírá rozechvělý snem
a už ne životem

/ Fernando Pessoa, překlad Milan Libigier, hudba Maraca /

...Čti dál...

12. července 2006

Čas činů a čas uvědomění

Čas konat a čas zastavit se. Čas na práci, zábavu, komunikaci, dobývání a čas na pozorování, zaznamenávání, ohlížení se, zpytování. Čas činů a čas uvědomění. Čas pospolitosti a čas samoty, čas bytí svědkem. Rozeznáváme střídaní těch dvou dob? Potřebujeme tu druhou? A pokud ano, jak často by ke změně rytmu mělo docházet?

Vím, že potřebuji oboje a když je jednoho příliš, chybí rovnováha. Jenže jsem věčný nespokojenec. Když mne na delší dobu pohltí rytmus činů, je mi líto, že nezbývá čas na posečkání a pohled shora, odjinud. Na druhé straně mi připadá někdy nebezpečné mít příliš mnoho času na hodnocení a pitvání toho vykonaného, co už se nedá vrátit. Člověk pak dostává pocit marnivosti, když zkoumá, co ne/udělal, a zda jeho úvahy a život vůbec stojí za nějakou reflexi.

Je jedno z deseti přikázání, které jsem dříve neuznával a neřídil se jím. Sváteční den světiti budeš. Nepojednává právě o tom? Není právě 1:6 ten ideální poměr pro střídání dvou dob? Ať se jedná o den, týden, rok. Nebo i v rozmezí let? Je přece jedno, kdy si uděláme svoji "neděli".

Verš pro dnešní den:

Prodírám se
Nešťastnými hodinami
Bezčasím i mezi námi
Probírám se

...Čti dál...

9. července 2006

Fotbal na křižovatce

Finále mistrovství světa mělo být oslavou fotbalu. Bylo? Vítězem se stal na penalty tým, který se ve druhém poločase a v prodloužení dostal jen občas na soupeřovu polovinu. Tým, který ve skupině nijak nepřesvědčil a do čtvrtfinále se dostal jen díky vymyšlené penaltě v poslední sekundě nastavení.

Nejde však jen o to, kdo vyhrál. Ani na posledním mistrovství Evropy nebyla fotbalová veřejnost nadšená z předváděné hry vítězného Řecka. Jenže účel světí prostředky a Itálie s Řeckem měly také více štěstí.

Jde o vrcholový fotbal vůbec. Už není a nikdy nebude, co býval. Nevyhrává lepší a většinu zápasů rozhodují dvě tři chyby, často na straně rozhodčích. Nepodezírám je ze zaujatosti, jsou jen lidé - chybující jako my všichni.

Připadá mi ale nadále neúnosné, aby takové chyby ovlivňovaly výsledky tolika zápasů, když je tu technologie, která může mnohým omylům zabránit. Proč nezavést statut videorozhodčího a každému týmu neumožnit například dvakrát za poločas požádat o přezkoumání situace? Proč nezvýšit počet rozhodčích a nepřejít na měření čistého času?

Jsem také pro přísnější posuzování každého hrubého nebo úmyslného faulu. I za ty neúmyslné se musí pykat. Jako hráč mám přece zodpovědnost za svůj rizikový zákrok, při kterém nemusím, ale mohu, trefit a zranit protihráče. Než si na to hráči zvyknou, ať se třeba dohrává v osmi a většina má žluté karty. Však si dají časem pozor, když hra v oslabení může rozhodovat zápasy. Chceme-li více gólů a útočné snahy, musíme podpořit tvořivost proti obranné destrukci. Jako v hokeji.

V Itálii teď nastane fotbalová euforie. Snad neoslepí ty, kteří budou rozhodovat o vině a trestu za podvody v nejvyšší soutěži. Aspoň by se ukázala cesta pro českou ligu a tu kapříkovou partičku ve svazu. Ryba smrdí od hlavy, pánové.

Citát pro dnešní den:

Možná naše hra nebyla tak hezká na pohled, ale byli jsme tým, který byl jen těžko k poražení. Každý zápas jsme navíc odehráli s velkou pokorou. / Gennaro Gattuso /

...Čti dál...

8. července 2006

Nebát se času, krásy ani nesnází

Fotogalerie www.iffkv.czNecelých pět dní na festivalu ve Varech mi pomohlo, abych definitivně uvěřil, že už začalo léto. Vždy se mi tam podaří rychleji se odstřihnout od pracovního koloběhu než na jakkoli dalekých cestách s neodbytnými myšlenkami na to, co jsem před odjezdem nestihl. Silné příběhy a emoce asi rychleji vtáhnou a přesvědčí, že to podstatné je jinde, než se nám během pracovního týdne zdá.

S trochou štěstí tam spatříte i padat hvězdy. Třeba když mají hodně upito a do hotelu daleko. To ovšem není případ zjizveného a tetovaného chlapíka, kterého jsem v pondělí večer zahlédl bavit společnost sedící okolo stolu před Puppem. Nápadně připomínal zabijáka z kultovního filmu Desperado, co tak šikovně házel noži. Jmenuje se Danny Trejo a jeho vzezření neklame. Skutečně si pár let odseděl v San Quentinu. Do Varů přijel s nakonec vítězným filmem Sherrybaby a, věřte nebo ne, hraje tam prý poprvé klaďase.

Co jsem tedy kromě několika lahví Chianti a Cabernetu, tří výstav a černého posezení u Světlušky letos stihnul? Jedenáct docela fajn kousků a to mi ještě utekl Němcův Toyen. Žádný z nich nebyl propadákem a pět z nich neváhám doporučit.

Festival začal světovou premiérou od věhlasného a kontroverzního Kim Ki-duka. Režisér byl na úvod stydlivý mluvit o sobě, ale plnému sálu to vynahradil zpěvem. V Koreji se prý pro plastickou operaci rozhodne až polovina lidí ve věku kolem dvaceti let. Nevím, zda tento trend dorazí i k nám, každopádně se dá přemýšlet nad tím, co vše jsme ochotni obětovat pro to, abychom nezevšedněli svému životnímu partnerovi. V českých kinech se film Čas začne promítat 12. října a přestože, hádám, už nebude okořeněn jedinečnou atmosférou projekce pro 1500 lidí, stojí za to na něj jít.

Francouzský film Nebojím se života (La vie ne me fait pas peur) je skoro až dokumentárně laděný kaleidoskop dospívání čtyř nerozlučných kamarádek. V hravé komedii pro teplé letní večery vynikají herecké výkony všech představitelek, které kamera provázela několik let.

O Hřebejkově novince Kráska v nesnázích bude jistě napsáno hodně. Líbila se mi víc než jeho předchozí Horem pádem, i když smích ještě o něco více mrazí. O Ztraceném městě a Perverzním průvodci filmem někdy příště.

Citát pro dnešní den:

Lola Dueňas ... má už Goyovu cenu i cenu za nejlepší herečku z Cannes. Sledoval jsem ji, jak v přeplněném festivalovém stanu srkala pivo uprostřed batůžkářů, jak ji vír tance později zanesl ke stolu vozíčkářů využívajících Kino bez bariér, kteří tleskali do rytmu a objednávali pivo, vzpomněl jsem si na kyselé ksichty v Praze, na řeči o festivalovém snobství a pozlátku a napadlo mě, že na festivaly všichni jezdíme z jiných důvodů - na filmy, na hvězdy či na chlebíčky - ale jedno máme společné. Aspoň na chvíli nechceme být sami. / Tomáš Baldýnský /

...Čti dál...

7. července 2006

Nemusí pršet, jen když kape

Slunko už dávno nebylo vidět. Ležel jsem nahý na terase s pohledem upřeným nahoru a pozoroval podsvícené a na okrajích krvácející mraky. Bylo ticho a jejich líný pohyb jen dával vyniknout pomalému plynutí času. Gin uspával a Hansard kreslil na sítnici fantazie postavy, které se nemohou potkat. When your mind's made up, there's no point to trying to stop it.

Po čase, který zpětně neumím změřit, obloha ztemněla a někdo nahoře začal strašit a blikat. The voice that breaks the silence... Ještě přítomné teplo odehnaly první kapky. Otočil jsem se a nechal je dopadat. Nenechal, přitahoval jsem je a vychutnával si svou nahotu. Očišťění shůry, doteky samotného nebe. Zdvihl jsem se, až když se na zádech začaly slévat. Udiven, jak málo někdy stačí ke štěstí.

Verš pro dnešní den:

You were burned out
and had to stop before all hell broke
and finally took its toll. / Drown out: Glen Hansard /

...Čti dál...