27. srpna 2007

Vinné stesky

Doufám, že Cuketka letos vyhraje Křišťálovou lupu. Našel jsem u něho zase užitečný tip. Tentokrát na nový blog o víně. Už dlouho nějaký domácí postrádám. Ostatně jak se nedávno shodli porotci v MFD testu vín z nového světa, naše vína vykazují z důvodu menších vinic větší pestrost, nicméně mnohem kolísavější kvalitu.

Dyžon zatím nepublikuje často, ale jeho styl se mi líbí. Články a komentáře o nákupu vín v Itálii, jihomoravských vinných stezkách a nulové toleranci pro české řidiče aut a kol se mi strefily do noty podobně jako nedávno další gastronomický web Matesoly.

Zatímco v ledničce stále čeká na svou chvíli poslední Brunello z toskánského Montalcina, vypravil jsem se do kraje neméně oku lahodícímu a na místa neméně vínem oplývající. Vzhledem k tomu, že to byla cesta na dvou kolech, fotilo se ve vinicích snadněji než během červencových rychlozastávek v Chianti.

Malebný Šatov s bunkrem, jehož prohlídka musí zaujmout i nevojáky. Malovaný sklípek, kde Hitlerovu zdviženou pravici přemaloval tentýž autor jeřábem pracujícím na první socialistické dvouletce (o poznání odlišné dílo vidíte výše). Moravský sklípek, kde si můžete za drobný obnos uložit v chladu zakoupená vína a dát si fantastické (teplé) svatební koláčky. Degustační stánek Havránky na viniční trati Kraví hora. Z nedalekého vřesoviště je nádherný výhled na Znojmo.

Výjimečným místem pak byla vinice Šobes, která svou polohou patří mezi deset nejlepších v Evropě. Škoda, že ve stánku měli Rulandské šedé jen jako výběr z bobulí. Svoji oblíbenou odrůdu bych si po výletě na kole raději vychutnal v méně sladkém provedení.

Znovín má na Znojemsku chytrý marketing a docela bohatý web včetně online objednávek. V Brně si lze objednaná vína vyzvednout v prodejně v Židenicích nebo si je nechat při větším odběru dovézt zdarma až domů. Měl bych to konečně vyzkoušet, když už se chystám nechat si poslat kartón až z La Castellina.

Otázka pro dnešní den:

Kde kupujete nejčastěji víno?

...Čti dál...

26. srpna 2007

Stal jsem se kačerem

Tak si prý říkají čeští cacheři. Lidé, co hrají geocaching. Pořád nerozumíte? Kteří podle zeměpisných souřadnic a krátkého popisu hledají cache, keš, skrýš. Stejnojmenný globální web eviduje na 450 tisíc skrýší a každý týden skoro 50 tisíc kačerů ohlásí přes 300 tisíc úspěšných lovů. Stačí zadat na odkazovaném webu adresu nebo souřadnice vašeho bydliště, chaty nebo oblíbeného místa a budete se divit, jak blízko je máte.

Co nás kačery k takovému bizarnímu počínání vede? Sám jsem si ještě úplně neodpověděl. Asi touha hledat a nacházet. Zpestřit si výlet - zvlášť pokud máte ve správném věku děti. Zvědavost, co je ve skrýši k výměně. Někdy jsou to jen figurky, jindy může jít o speciální putovní minci (geocoin), která by se měla dostat přes další skrýše co nejdříve dál, třeba na druhou stranu zeměkoule. Také sounáležitost s ostatními kačery a možnost vzájemné interakce.

Skrýše obvykle bývají v zajímavých přírodních lokalitách, např. poblíž výhledů, pamětihodností, cyklistických stezek. Často je součástí jejich popisu (a někdy i jejich obsahu - jako odměna) podrobnější informace o historii a kontextu místa, kam jste se vydali. Má to svoji logiku, tvůrci skrýše by měli oblast velmi dobře znát. A kačer se tak může dostat na místa nebo se dozvědět věci, které by v turistických průvodcích nenašel.

Kromě GPS zařízení (jednodušší lze pořídít asi od 1000 Kč) se hodí i nějaká geocaching aplikace. S navigací do auta nebo na kolo moc nepochodíte. Doslova. Spousta skrýší je mimo cesty na méně přístupných místech. Popis každé skrýše vždy obsahuje její velikost, stupeň přístupnosti terénu a stupeň obtížnosti hledání (někdy je třeba finální souřadnice odvodit podle indicií na místě).

Zatím zkouším BeeLineGPS v kombinaci s tištěnými popisy skrýší z netu a ručním zadáváním souřadnic. To je dost otrava, takže asi zaplatím $30 ročně (nebo $3 měsíčně) za možnost stáhnout si z webu GPX soubory se souřadnicemi a popisem vybraných skrýší pro oblast, kam se člověk chystá.

Máme za sebou první tři úspěšné lovy, z toho dvě bez GPS lokalizace (mému iPAQu došla šťáva). Z toho je vidět, že lehčí skrýše jde najít i bez znalosti přesných souřadnic, pokud máte dostatečný popis a podrobnou mapu oblasti. V příštích dnech se budu 150 km na severozápad pokoušet o další a časem snad dojde i na založení nějaké té vlastní skrýše. Hlavně, aby ji nenašli mudlové.

Výzva pro dnešní den:

Uvítám tip od kačerů na nějakou výjimečně vydařenou či oblíbenou skrýš.

...Čti dál...

25. srpna 2007

Gde Proboha Su

Zatímco u nás na Moravě se GPS vykládá takto, ostatní svět používá přízemnější Global Positioning System. Technologie a služby okolo lokalizace polohy jsou dnes velký business a budou čím dál větší. Za chvíli bude majiteli určovat jeho polohu každý mobilní telefon a fotofandové budou chtít přiřadit jednoduše souřadnice každé své fotce.

Také proto EU utrácí miliardy eur za vlastní satelitní systém Galileo, který ji má zajistit nezávislost na amerických družicích, které spravuje Ministerstvo obrany. Americkou vládu to stojí podle wikipedie 750 mil. dolarů ročně, zatímco my civilisté můžeme systém s nepřesností pár metrů používat ve veřejném zájmu zdarma.

Po několikaměsíčním rozhoupávání se jsem si konečně pořídil 65 gramů lehkou krabičku. Na cesty autem, na kolo a pro zábavu. Do svého iPAQu jsem si na testování nainstaloval navigační aplikaci iGO s mapou Evropy. Můžu si vybrat jazyk a mužský nebo ženský hlas. Tak jsem se seznámil s Marií.

Mluví příjemně zvučně, vyslovuje pomalu a zřetelně, ale občas se mi její rady nezdají. Při první navigační jízdě na Znojemsko jsem ji asi rozzlobil. Zahnul jsem jí. Tedy jinam, než mi radila - podle směru na dopravní značce. Večer se urazila a nechtěla se mnou nějakou dobu vůbec komunikovat. Pokud se nepolepší, budu muset přepnout na Honzu nebo si vybrat Slovenku Andreu nebo Angličanku Philippu. Případně vyměnit aplikaci.

Výzva pro dnešní den:

Máte-li někdo zkušenosti s GPS navigační aplikací pro PDA, rád si přečtu. Díky.

...Čti dál...

15. srpna 2007

Šílený dech Saturnu

Jak jsem tu již naznačil, filmové orgie jsem se letos ve Varech snažil držet na uzdě. Předčasně jsem opustil bojiště u Srdce (Coers) a asi v polovině Fay Grim. Skoro do konce jsem vydržel na Hotel Very Welcome (doporučuji zvláště těm, kteří chtějí odjet léčit si splín meditací do asijských exotických letovisek) a na Chechtákovi (Smiley Face, přiléhavější překlad by byl Smažka).

Zvláštní zmínku musím věnovat Hostelu II a Denní hlídce. Nikdo by mě na ně v běžné distribuci nedostal, ale jít na půlnoční film do plného Velkého sálu je prostě na festivalu zážitek, i kdyby dávali dokument o závodu šneků. Denní hlídku jsme vzdali celá skupinka po pár minutách. Říkali jsme si, že to asi vyžaduje znalost Noční hlídky a nebo jsme měli už dlouhý den. Béčkový horor o třech Američankách na Slovensku s bestiálním vůdcem gangu v obsazení Milana Kňažka jsem shlédl až do konce, ale hlavu jsem si mohl při odchodu ukroutit. Na tohle že dal Tarantino peníze?

Zajímavými filmy byly Na počátku jsme si rovni (Born Equal) a Drama po mexicku, které člověk možná více ocení, až se mu rozleží v hlavě. Na úvod festivalu mě nabudil svižný a vtipný Delirious (jistě se objeví brzy v distribuci) ze světa showbusinessu a paparazziů. Můžeme se tomu smát, dokud se sami nebo někdo z našich blízkých nedostane do záře reflektorů.

Na konec si nechávám to nejlepší. Kim Ki-Duk točí 1-2 filmy každý rok, ale nijak jim to neubírá na kvalitě. Nejnovější Dech má tradiční rytmus - moc se nemluví, tři hlavní postavy doplňuje jen pár vedlejších, silný příběh, uvěřitelné herecké výkony. Mnohé záběry upoutají samy o sobě, mohly by z nich být působivé fotografie.

K italskému Saturn v opozici je těžké cokoli napsat. Nevšední příběh o všedních dnech pravidelně se scházející skupiny čtyřicátníků, kterým smrt jednoho z nich strhne "léty zatuhlé masky" a vrátí je k podstatě toho, čím pro sebe jsou.

Nestihl jsem Pravidla lži, prý výbornou ruskou Euforii, až ve druhé půlce festivalu dávali Interview. Tak snad jindy.

...Čti dál...

2. srpna 2007

Zpět doma aneb proč je siena pálená

Jaké to je, když se vrátíme z cest? Nostalgie po vůni dálek, lízání ran, chuť se ještě jednou podívat na některá z míst, chvála našeho chleba. Hledání rytmu, kterého se budeme zase těžce zbavovat.

Na psaní nějak nezbývá vůle, tak aspoň fotodokumentace na Flickru. Dolomity, Siena, Volterra, San Gimignano, sienská Kréta, Montalcino, Montepulciano, Chianti a přes 3000 km na tachometru. Buon giorno, aperto, trattoria, arista, contorni, birra alla spina, vino rosso della casa, gelato, cafe americano, conto, uscita.

Citát pro dnešní den:

Jižně od Sieny se rozkládá řídce obydlená oblast se světlými jílovitými úbočími, na nichž se pasou ovce, rostou cypřiše a občas se vyskytne monumentální statek. Tato poklidná krajina byla srdcem oblasti středověkých klášterů v Toskánsku.
/Itálie, turistický průvodce/

...Čti dál...