29. května 2008

iPhone, druhé dojmy

Po zpovědi, kterak jsem k iPhonu dobral, teď už jen výčet toho, co se mi líbí a nelíbí. Víc se zaměřím na to druhé, ale to neznamená, že bych volby iPhonu litoval. Je to spíš ze zištných důvodů, protože doufám, že se někteří další uživatelé podělí o svoje dojmy a případné rady, jak se s nedostatky co nejlépe vyrovnat :)

K tomu, co se líbí,
nepřidám nic nového. V první řadě design, jednoduché ovládání, rychlost odezvy a skutečně zvládnuté propojení aplikací (na tel. číslo v textu mailu lze kliknutím zavolat, polohu poštovní adresy kontaktu lze kliknutím zobrazit na mapě, příchozím hovorem se samo vypne přehrávání iPodu atd.).

Přechod mezi formáty na výšku a na šířku pouhým otočením, přiblížení detailu na fotce, web stránce nebo na mapě intuitivním pohybem dvěma prsty nebo gesta listování mezi položkami můžete považovat za líbivé hloupůstky - dokud si to sami nevyzkoušíte. Ještě mám občas s ovládáním potíže, zvyk je železná košile, ale v zásadě je to takový pokrok, že si říkáte, proč už dávno některého z výrobců něco takového nenapadlo. Krásná ukázka skokové inovace a thinking out of the box.

Webový prohlížeč Safari je stabilní a rychlý, což je u něho to hlavní, na čem mi záleží. Na jedno ťapnutí (prstem se nekliká :) mám mapy včetně satelitního pohledu s plánováním trasy a v neposlední řadě je tu jako bonus komfortní přehrávač hudby a videa s možností přetáčení, s ekvalizérem a se solidní kapacitou disku.


A teď k tomu, co vadí.
Zkusím to vzít od těch podstatnějších věcí k prkotinám...

1. SMS
Hlavní - a asi jediná zásadní - nespokojenost se týká aplikace pro SMS, která se musí našinci zdát nelogická a odbytá. Je prostě vidět, že Američané esemesky moc nepoužívají.

Asi nejvíc zarazí, že při psaní zprávy se neukazuje počet zbývajících znaků. Dále iPhone zavedl novinku - odeslané a přijaté zprávy z komunikace s danou osobou zobrazuje barevně odlišené nad sebou ve formě jakoby chatu. To může být někdy užitečné, ovšem nemožnost smazat z konverzace některé zprávy (můžete buď vše nebo nic) irituje. Navíc když se spletete a začnete psát zprávu jiné osobě (tedy do jiného vlákna rozhovoru), nelze jen změnit kontakt, musíte začít znovu.

Každá aplikace si pamatuje kontext, ve kterém jste ji opustili, takže po návratu do ní můžete pokračovat přesně tam, kde jste skončili. Jenže si představte, že někomu píšete SMS a než ji odešlete, cinkne vám přijatá zpráva. Když se do ní podíváte, hádejte, který kontext aplikace byl poslední.

2. Ukládání na disk
Ukládání jakýchkoli dat na disk iPhonu jde jen a pouze přes synchronizaci s iTunes na vašem počítači. S tím souvisí fakt, že si neuložíte žádnou přílohu z mailu (můžete si je jen prohlížet) ani soubor z webu. Když si mail s přílohou mezitím otevřete na počítači a pak si ji chcete znovu na iPhonu prohlédnout nebo přeposlat, odmítne se mail stáhnout.

Přestože omezení přímého přístupu k adresářům a souborům (které samotný iPhone uživateli ani náhodou neukáže) lze obejít aplikacemi třetích stran (včetně zápisu na disk), nelze se dostat k fotografiím, které si ukládá ve zvláštní databázi. Ty, které iPhonem vyfotíte, i ty, které jste si stáhli z vašeho PC. To mi dost vadí a stále pátrám, jak by šlo poslat v MMS fotku z alba.

3. Práce s blokem
Maximálně zjednodušené ovládání jde až do takové krajnosti, že vůbec nelze označovat blok (v textu nebo v seznamu položek), na což jsme každý od počítačů dost zvyklí. Nejde tudíž kopírovat a vkládat v textu ani hromadně mazat v seznamech zpráv.

4. Správa kontaktů
Hlasové volání a posílání SMS používají stejný seznam kontaktů, avšak jsou to dvě různé aplikace. Divné je, že možnost výběru z oblíbených (něco jako shortlist) se nabízí jen u volání a ne u sms (ani u mailů). Navíc nelze odeslat kontakt jako vizitku v sms (ani v mailu).

5. MMS
Úplně chybí podpora MMS. Někdo řekne, k čemu drahé mms, když můžu obrázek poslat zdarma mailem. Já dříve MMS nikdy nepoužíval, ale když už mám mobil s barevným displejem a foťákem, chci mít sakra možnost fotky příjímat i posílat přímo do mobilu těm, kteří nemusejí být právě na netu. Naštěstí to lze opět obejít externími aplikacemi, ale je to škrábání se pravou rukou za levým uchem.

6. GPS
Nevadilo by mi, že chybí integrovaná GPS (potřeba je jen někdy a proč si zbytečně vybíjet baterku), pokud bude možné si dokoupit za rozumnou cenu modul, který bude s iPhonem snadno spolupracovat. O jednom zásuvném už se píše, avšak koupit se prý ještě nedá. Přes bluetooth nejde připojit ani externí GPS. Zdá se, že podporuje jen bezdrátová sluchátka a hands-free, nic víc (na výměnu vizitek a písniček s dalšími mobily zapomeňte).

7. Klávesnice
Na virtuální klávesnici jsem si už zvykl ťapat víc nalevo, než jsem měl jako pravák (dívající se pod prst zleva) tendenci, takže se už trefuji lépe na střed. Ale vadí mi, že klávesnici (zabírající půlku displeje) nejde jedním ťapnutím shodit.

8. Fotoaparát
Od foťáku v mobilu nečekám zázraky. Na rádoby umělecké pokusy nebo fotky z delších cest si beru stejně zrcadlovku a 2MB rozlišení na momentky mi přijde dostačující. Zatím jsem jej moc nezkoušel, jen mě zaskočilo, že nemá ani digitální zoom.
Ten je u pořádného foťáku samozřejmě k ničemu, přibližovat má smysl jen optickým zoomem (na výřezy je lepší software v počítači). Nicméně u momentek z mobilu chci rychle zarámovat potřebný výřez s postačujícím rozlišením v řádu malých stovek kB a nechci se zdržovat fyzickým přibližováním. Naštěstí je tu opět externí aplikace.

9. Ostatní
Další jsou jen drobnosti. Odkaz v prohlížeči nelze otevřít do nového okna, i když práci s více okny podporuje. Kalendář má jen měsíční a denní zobrazení, nikoli týdenní. Pro vyzváněcí tón nelze vybrat některou z uložených mp3 skladeb z iPodu (opět lze obejít externí aplikací). Baterie není výměnná a náhrada u výrobce má stát 79 usd bez dopravy.


Na závěr zvláštnůstka s otazníkem
Z počítačů včetně kapesních jsem zvyklý po sobě uklízet. Zavírat okna nepoužívaných aplikací a šetřit pamětí. Tady se o to nemusím starat, všechny aplikace jako by běžely na pozadí (?). Inu proč ne, snad Apple ví, co dělá. Zpomalení necítím.

Zatímco však poslouchání hudby z iPodu při psaní smsky nebo mailu má svůj půvab, trochu se obávám o ty, kteří platí za GPRS/EDGE připojení podle množství přenesených dat. Je totiž snadné uťápnout se na odkazu webové stránky, pak se přepnout do čtení přišlé smsky a zapomenout, kolik megabajtů mezitím stahuje prohlížeč (podobně mailová aplikace). Jasně, s datovým tarifem bez limitu můžeme takové starosti přenechat koňovi, ale někdo z toho může být trochu nesvůj, že má v ruce mobil, který si na pozadí může cosi stahovat z internetu, aniž o tom víte.

...Čti dál...

28. května 2008

iPhone, první dojmy

Got it. Instant decision, které nedělám u technických hraček často. A to už muselo být, abych opustil Nokii, které jsem zůstával věrný od svého prvního mobilu. Má milovaná 6310 s černobílým displejem (ale ta výdrž!) má svoje léta a tak jsem už pokukoval po některém z nových modelů. Nicméně žádný si mé srdce nezískal tak jako krátká ukázka ovládání iPhone v rukou známého a promo video na webu. Tedy jako u lidovců - třikrát a dost.

Recenzí na iPhone můžete najít dost jinde (třeba zde), tady ji nečekejte. Já se jej navíc stále učím používat, moc moc času na hraní jsem teď neměl. Zvyk je železná košile a iPhone je prostě hodně jiný telefon, pokud tu věc lze takhle ještě nazývat. Ovšem v odlišném smyslu jiný než třeba Sony Ericsson, jehož ovládání jsem se před pár lety pod vánočním stromečkem snažil vysvětlit synovi a hlavu jsem si mohl údivem ukroutit.

Před tím, než zkusím shrnout své líbí a nelíbí, předesílám, že jsem až dosud nebyl příznivcem integrovaných přístrojů. Mobil, kapesní počítač a fotoaparát v jednom byly pro mě symbolem příliš velkých ambicí a zbytečného urychlování inovačního cyklu, které ve výsledku přinášejí menší užitnou hodnotu, než součet specializovaných separátních zařízení. Časem jistě ano, ale zatím se mi zdálo, že se to výrobci integrovat jen učí. Apple je podle mého soudu první, komu se to povedlo.

Jako kapesní počítač jsem používal Psion 5mx a iPAQ hx4700 a netoužil jsem zkoušet něco dalšího, co má v sobě ještě telefon. Teď jej mám a dokonce včetně integrovaného iPodu, takže jsme kompatibilní s D, který si jej vybral k narozeninám o pár dnů dřív.

...Čti dál...

19. května 2008

Pražský fotbal z Brna

Mám radost, že Slavia vyhrála ligu. Přál jsem jí to. Jako Brňákovi, který má samozřejmě na prvním místě přízně Zbrojovku (bez ohledu na jméno současného sponzora), by mi mohla být derby pražských klubů ukradená. Ale nejsou a přemýšlím, co všechno v tom může hrát roli.

Za mých klukovských let zahrnovala pražská ligová čtyřka Spartu, Slavii, Bohemians a vojenskou Duklu (tehdy největší zásobárnu reprezentace). Nejsympatičtější mi byla rozhodně Bohemka. Kvůli hráčům jako Panenka, Hruška, Jakubec nebo Bičovský.

V naší školní "lize" jsme si každý vybrali jedno prvoligové mužstvo a na jeho jméno pak sbírali body a skóre podle toho, kdo byl na které straně. Pokaždé jsme hráli jinak promíchaní a tak se v tabulce brzy ukázalo, kdo je častěji mezi vítězi. Tolik pravidla naší soutěže.

Je jasné, že nárok na Zbrojovku měl jen ten nejlepší (hráč se silným hlasem a pažemi), a tak záleželo taky na strategii vyjednávání, zda usilovat o Duklu a skončit možná s Tatranem Prešov (nic proti slovenskému východu, ale Tatran se tenkrát pohyboval na konci tabulky a nebyl pro nás příliš atraktivní) a nebo vsadit na diferenciaci. Já zvolil první rok Bohemians a už jsem u toho další roky zůstal.

Můj vztah k Dolíčku je více než nostalgický. Smekám před fandy, co všechno pro klub udělali, a je mi líto, že se Bohemka letos neudržela. Pokud bych měl jít někdy v Praze na derby, pak se zeleno-bílou šálou.

Při zápasech mezi Spartou a Slavií si musí vybrat stranu i ten, jehož srdce bije pro jiné. A docela by mě zajímalo, jak na to jdou ostatní nepražáci. V mém příbuzenstvu ani mezi přáteli se zarytý příznivec jedné ze stran nenachází a tak moje volba byla plně svobodná.

Že už dávno padla na Slavii, může mít několik - přiznávám, že trochu sporných - důvodů. Za prvé dresy. Ten sepraný odstín rudé (zvlášť v těch dřívějších dobách) se mi prostě nelíbil, zatímco sešívaná kombinace s hvězdou, která se lišila od těch, které jsme všude vídali, měla svůj půvab. Za druhé mohlo hrát roli to, že Sparta byla většinou úspěšnější a vedla si v lize lépe. Přímo nezainteresovaný fanoušek pak přeje spíše slabšímu.

Jako nejdůležitější důvod však vidím celkovou image, kterou vytvářejí nejen hráči a trenéři, ale i fandové ke klubu se hlásící. František Veselý, později Berger a Šmicer, trenéři Cipro a Jarolím nebo kameraman Ondříček se svým doutníčkem na tom mají asi také svůj podíl.

V posledních letech se rozdíly mezi kluby v mých očích ještě více vyhranily. Po úspěšné Hřebíkově éře mám pocit, že si sparťanské vedení vybírá do hráčského kádru i na lavičku až příliš často typy, které jsou mi vyloženě nesympatické. Způsob komunikace trenéra Bílka a fakt, že kapitánskou pásku svěřili Řepkovi, byly jen třešničkou na dortu. Právě trenéra Hřebíka jsem vždy obdivoval a považoval za ostudu Sparty, jak se k němu fanoušci zachovali.

Ostatně fanoušci Sparty a Slavie jsou dnes možná tím hlavním důvodem, proč o volbě oblíbené strany nemusím vůbec přemýšlet. Když jsem viděl záběry z oslav na novém stadiónu, na který se tak dlouho čekalo, říkal jsem si, že by tenhle ročník ligy snad už mohl něco změnit v českém fotbale.

...Čti dál...

16. května 2008

Vinný košt, Flickr bowling nebo Sahara?

Příchodem máje se vyrojilo několik lákavých akcí, na které mi to bohužel asi nevyjde. Třeba si vyberete vy...

Pan Sklenička chystá v sobotu 24.5. u Neratovic košt vín, o kterých nedávno psal na svém blogu. Nevím, zda má ještě místo, když tak mu napište. Přesné místo a degustační seznam vám už prozradí sám.

Fotografujete a flickrujete? Ve stejný den od 20 hod pořádá Pavel Conka (Čonka?) v pražském Bowling Centre na Andělovi sraz českého Flickru. Myslím, že historicky první. Nebo se pletu?

Ještě jsem chtěl dodat, že v sobotu 28.6. můžete zajít na saharský gastro workshop v Brně, kde Rachad s Chilli Julií chtějí vracet rozinkám a mandlím arabskou a středomořskou kuchyni - opékání jehněčího, pečení chleba ve žhavém popelu, vaření mátového čaje a další prvky pouštní kuchyně. Ale koukám teď, že už je plno.

...Čti dál...

1. května 2008

Květináč v Atlantiku II

Máte-li na Madeiru jen týden, radím vynechat hlavní město Funchal s okolím. Netvrdím, že tam nic zajímavého není, ale když už něco z ostrova obětovat, tak ty organizované skupiny turistů, kteří v drtivé většině bydlí ve Funchalu a podnikají jednodenní výlety autobusy nebo taxíky.

Kdybych tu chtěl jako kdysi Winston Churchill psát paměti, zotavovat se po infarktu a s doutníčkem v puse malovat obrazy, vybral bych si prostě jiná místa.

Ač se to zdá pro našince k nevíře, na Madeiře můžete věřit taxikářům. Když nám jeden nabízel poloviční cenu lístku na lanovku a třetinovou slevu na jízdném, moc jsme tomu, vychováni domácími poměry, nevěřili. Naše dohoda platila do puntíku, dokonce byl na místě, kde na nás slíbil počkat, včas. Důvod je prostý - konkurence ostatních taxíků a levnějších autobusů je velká, takže lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Když už něco ve Funchalu navštívit, tak jeho nejvýše položenou čtvrť - Monte. Právě na ni vede moderní lanovka z přístavu, jen kousek od historického jádra, které je opravdu malebné a za procházku s posezením stojí. Nahoře je zase botanická zahrada a pěkný park.

Když jsme u těch lanovek (říkají jim Teleférico), jedna z top10 ostrovních atrakcí, kterou nevynechá žádný turistický průvodce, je 580 m vysoký útes Cabo di Girao. Na vyhlídku se musí dojet serpentinami, nedaleká lanovka slouží jen místním pro dopravu košů se zeleninou z políček u moře. Pohled dolů je úchvatný - pokud vám dojem nezkazí vedle čekající taxíky a jihoameričtí indiáni se zaručeně domácími suvenýry.

Podobnou vyhlídku, avšak mnohem klidnější a opravdovější místo, nabízí útes s lanovkou u Achadas da Cruz na severozápadě. Tím se pozvolna dostávám k tomu, která místa rozhodně nevynechat.

První díl

Foto pro dnešní den:

Nové přírůstky do madeirského setu

...Čti dál...