Kreditní karta v podání RB

Taky máte u Raiffky kreditku? Jestliže ano, doporučuji zkontrolovat, zda si s bankou rozumíte ohledně způsobu jejího využívání.

Pokud jste si ji pořídili hlavně na to, abyste měli včasnou kontrolu nad transakcemi a mohli zachytit ty falešné ještě před tím, než vám strhnou peníze z účtu (obvykle 30-40 dní po platbě), zpozorněte. RB totiž počítá defaultně s tím, že máte hluboko do kapsy a chcete úvěrovat. Takže standardně nastaví parametry tak, že si za každé období stahuje z účtu jen 5% a zbytek vám půjčuje - za velmi výhodný úrok. Tedy pro banku, ne pro vás.

Ze začátku si toho ani nemusíte všimnout, protože úroky budou desetikorunové až stokorunové, až později narostou do tisíců. V mém případě i o řád výše. Po reklamaci a dlouhém vyjednávání s centrálou mi vrátili půlku (a to možná jen díky tomu, že jsem pro ně docela bonitní klient s dlouhou historií). Tak ať se vám to nestane taky.

Čerstvá zkušenost přitom ukazuje, že nešlo o výjimečnou chybu z dávných dob. Nová "VIP" karta to má zase takto a ani osobní bankéř to prý nemůže při objednávce změnit. To musíte sami v systému (na dvou místech v menu), až vám karta přijde. Technická nedokonalost, neschopnost marketingu (za reklamní TV spoty utrácet umí, s reakcí na stížnosti klientů je to horší) a nebo záměrný pokus o podvod?

Od podzimu má RB pro držitele svých karet lahůdku - informaci o "změně obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet". Když si kliknete na podrobnosti a očekáváte přehledný výčet změn, otevře se 7 hustě popsaných stran nových podmínek s upozorněním, že pokud do konce roku návrh na změnu písemně neodmítnete, stanou se závazné. Prostě Banka inspirovaná klienty.

Pamatuje tu někdo doby eBanky?


Citáty (Facebook, 2009) pro dnešní den:

Zkurvena Raiffeisen Bank mi zablokovala 1.11. kartu pro platby pres internet. Ted tvrdi, ze to tak bylo vzdy. Odblokovani trva 24 hodin.

Kdyz mi tohle udelali asi potreti, tak jsem tam zrusil vsechny ucty!

Raiffeisenbank dorucuje auth. SMS po 15+minutach. Pry u nich chyba neni. Alza dorucuje do 2 sekund. RB uz me fakt sere.

Jojo.. mam podobne zkusenosti.... kdepak je stara dobra eBanka :(

RaiffBank zpožďuje převody peněz nad zákonnou lhůtu a s přehledem porušuje své obchodní podmínky i zákon o platebním styku. Žalovat je?

...Čti dál...

Kladení odporu

Představme si hlídkující policejní auto zaparkované na chodníku. Okolo něho projede řidič rychlostí 55 km/hod s černým notýskem v ruce. Policisté rychle nastartují a řidiče zastaví s obviněním, že za jízdy telefonoval. Marně vysvětluje, že je to nesmysl, protože používá instalované hands-free. Taky se diví, proč se policisté nesoustředí spíše na vážné dopravní přestupky a plýtvají erární naftou a časem na obtěžování lidi pod dojmem, že drží v ruce mobil místo notýsku, peněženky nebo čokolády - nic z toho zákon nezakazuje.

Pokutu tedy odmítne zaplatit s tím, že věc bude postoupena do správního řízení. Cestou domů mu ještě v uších zní, že hlídky prý mají za úkol zaměřovat se mj. právě na držení mobilů za jízdy. Pustí si rádio, aby nemusel myslet na to, jací lidé stanovují a vykládají pravidla v tomto státě.

Představme si dále, že místo předvolání na dopravní odbor ke správnímu řízení zašle úřad příkaz k uhrazení pokuty s tím, že již bylo rozhodnuto bez vyslechnutí obou stran, neboť "skutečnost, že řidič vozidla drží v ruce telefonní přístroj, je objektivně vnímatelná lidským zrakem. Proto tvrzení policistů. že viděli jmenovaného držet v ruce za jízdy telefonní přístroj, může být samo o sobě věrohodným důkazem."

Obviněný, nyní vlastně odsouzený, vlastní leností promešká lhůtu k odvolání, resp. k "podání odporu". Zavolá aspoň na úřad, aby se dozvěděl, jak to tedy je s tou rovností občana a obce/státu před zákonem. Dozví se, že měl podat odpor - pak by samozřejmě došlo ke správnímu řízení. Takto postupují ve většině případů, neboť je to hospodárné. Velká část lidí si prý konfrontaci nakonec rozmyslí. Protože si přečtou velkými písmeny, že jsou vinni a že - v tomto případě rozpoznání 10cm věci za sklem rychle jedoucího auta - netřeba dokazovat? Má pak pro ně smysl klást odpor?

Právní stát Česká republika, 2010
...Čti dál...

S Judem Law na palačinkách

Desátá návštěva filmového festivalu ve Varech láká ke srovnávání, co se za dekádu změnilo. Počet návštěvníků se zdá stále vyšší, nabídka nefilmového dění širší a ruský vliv viditelnější (např. naši oblíbenou restauraci Zámecký vrch noví majitelé už zavřeli).

Těm, kteří mají #kviff za snobárnu, je ovšem třeba znovu vzkázat, že tak velká megaakce nabízí tolik diametrálně odlišných a paralelních zážitků a možností, jak ji prožít, že si každý může vybrat, na co má právě chuť.

Filmově se mi letos zadařilo lépe než loni. Ačkoli vyložený objev, o němž bych přemýšlel ještě cestou domů, se nekonal, vyložené propadáky mě taky minuly. Nejvýš bych hodnotil Chloe a soutěžní Sladké zlo, které spojuje téma vztahové manipulace v trojúhelníku (ale úplně jinak, než byste mysleli). Líbil se mi taky Seriózní muž bratří Coenů, Talentovaný pan Ripley nebo Cherry.

Zklamala mě francouzká hříčka Imaginární lásky, možná kvůli nadměrnému očekávání. "Okouzlující snímek se stal jedním z letošních miláčků publika v Cannes". Že by se něco ztratilo v překladu? Výtvarně poutavý a originálně laděný retro snímek zaujal spíš formou než obsahem.

Podobně jako český absolventský film Zoufalci, jenž někteří kritici považovali za neprávem opominutý Českými lvy. V kratší stopáži by mi přišel jako osvěžující experiment a určitě budu zvědav na další film nadějné režisérky, nicméně úrovně Protektora nebo Kawasakiho růže zdaleka nedosahuje - což pro nízkorozpočtový debut není žádná ostuda.

Podle doporučení místních je Promenáda nejlepší karlovarská restaurace s vyhlášenými palačinkami a nepředraženou nabídkou dobrých moravských vín. Letos jsme se stihli šťastnou náhodou a na poslední chvíli domluvit na společnou pozdní večeři v sedmi. U vedlejšího stolu seděla taková spořádaná partička s povědomým hezounem v čele, který přilákal moji pozornost, až když si k němu během večera přisedl prezident. Tedy zarostlý Bartoška. No jasně, ostřelovač ze Stalingradu. Zpětně mi dochází, že se Jude Law (mračí se u pravého okraje) mohl cítit uražený, když jsem si místo něho fotil mobilem flambování palačinek. Snad si to vynahradil další den, když mu předávali cenu.

"Se nějak rozchlastali. Myslela jsem, že už vodtáhnou, ale pořád ještě vobjednávaj." Odposlechnutý komentář personálu ve 4* hotelu Jean de Carro naopak potvrdil naši loňskou zkušenost, že sem už ani na kafe s výhledem.

Nedokázal jsem nečíst koutkem oka anglické titulky u českých filmů a s hrůzou jsem zjistil, že Zemský ráj to napohled je má děsivě odfláknuté. Nepochopil jsem třeba, proč překládají Vinnetou jako "Indian chef". Bohužel jsem si nestačil všimnout překladu slova, které díky filmu možná zkultovní - pročištěný.

Od Baldýnského na Twitteru jsem se dozvěděl, že ten bizarní týpek, kterému se tak tleská ve Velkém sále při pokládání mikrofonů, býval právníkem KSČM. Nad tím bych se ale zase tak neušklíbal. Proč nezatleskat někomu, kdo konečně dělá poctivou práci, na kterou stačí?

---

Jak vznikla soška festivalu (znělka z roku 2000)

2009
Co letos uvařili v Karlových
Sin Nombre

2008
Pět dnů s genitálním panterem
Pět dnů s genitálním panterem II
Pět dnů s genitálním panterem III

2007
Za drogou v lázních
Šílený dech Saturnu

2006
Nebát se času, krásy ani nesnází
Rady pro filmové Vary (I-V)
...Čti dál...

Kdo volil Věci veřejné

Tak se ptá Josef Šlerka a já mu můžu tímto konkrétně odpovědět. Znám tři takové - kadeřnici na volné noze (asi 40 let), u které se nechávám stříhat (do telefonu své dceři říkává, ještě jednoho šmiknu a pak jdu), ředitele malé stavební firmy (asi 50), která nám stavěla byt, a tatínka od spoluhráče našeho syna (asi 35), se kterým chodíváme fandit svým mladým a občas si i zahrát fotbálek. Co je spojuje?

Nejsou to hloupí ani naivní lidé, ani žádní yuppies, mají v životě už něco za sebou. Jeden je úspěšný podnikatel, druhý za poslední léta vystřídal několik zaměstnání, přestože je slušný a pracovitý člověk. Všechny asi spojují dvě věci. Za prvé velká nespokojenost s poměry a ztráta důvěry ve vedení parlamentních stran (v tom se moc ode mě neliší) a za druhé - což je asi klíčové - jejich zájem o politiku nepřekračuje to, co vidí v masmédiích. Myslím, že jim stačilo pár sloganů a tváří, a pochybuji, že by si podrobně pročítali programy nebo googlovali jednotlivé kandidáty. Ale ruku na srdce, kolik je takových v populaci?

Co vy, znáte další?

Také nevěřícně kroutíte hlavou nad potřebou online referenda mezi sympatizanty pro každé významnější rozhodování VV? Je to myslím jen gesto na začátek, které nebudou chtít ani moci často opakovat. Buď totiž budou muset zůstat u těch 17 tisíc dosavadních registrovaných sympatizantů a nové muset ignorovat, resp. diskriminovat, zříci se rozšiřování své základny.

A nebo budou muset k online hlasování přizvat i nově příchozí, což by brzy byla minimálně stejně velká a pěkně pestrá snůška voličů všech ostatních stran (můžeme se sázet, odkud by se jich registrovalo nejvíc), kteří by tak mohli snadno manipulovat smluvně zavázanou hlasovací mašinou. Tipuji, že ani jedno nebudou chtít připustit a - rádi - se vrátí k běžné praxi rozhodování těmi, kteří byli zvoleni. Navenek však budou moci hrdě říct, že snaha o přímou demokracii tu byla :)
...Čti dál...

Díky neobyčejným lidem

No tak jo. Ruka mě svrběla už před volbami, ale jednak nebylo moc času a jednak jsem se chtěl v Beztíži politice spíš vyhýbat. V komentářích jinde trousím jen kousky a tak si tu udělám rekapitulaci svých předvolebních úvah. Rozhodování bylo tentokrát - po mnoha letech - jednoduché.


Volba ODS se pro mě stala problematickou od doby, kdy se Klaus prohlásil za oběť sarajevského atentátu. Po zániku Unie svobody jsem modroptáčníky občas volil se sebezapřením a občas je zaměnil za Evropské demokraty, KDU nebo Zelené. Jejich ozdravovací kůra začala příliš pozdě a s Davidem Šeichem na předním místě kandidátky nebylo o čem uvažovat.

Nyní je situace jiná - Langer, Bém a Štěpánek jsou pryč. Otěže přebírají, zdá se, Nečas, Vondra, Pospíšil a Kocourek, což jsou právě ti, kteří by mohli vrátit straně lidskou důvěryhodnost a odbornou způsobilost. Čeká je však ještě dost práce, špína je zažraná (zvlášť když vidím Richtera nebo Zahradila).


Zelené jsem taky nevolil, ale je mi vážně líto, že nemají ve sněmovně zástupce. Přál jsem jim to víc než KDU-ČSL, která zůstala vězet v minulosti. Je to však s nimi těžké. Martin Bursík dokázal nedoceněný kousek - získat Schwarzenberga, dovést stranu do vlády a prosadit v ní víc, než si Zubová s Kuchtovou dokázaly představit (mimochodem díky té první dámě máme na hradě Klause místo Švejnara). Nemám problém ani s Kateřinou Jacques, jejíž nešťastná formulace v zábavném pořadu se stala záminkou mediálního atentátu podobně jako Topolánkův rozhovor pro gay magazín (já vím, ten pykal za jiné hříchy).

Ondřej Liška je také schopný a důvěryhodný předseda a můžu si jen přát, aby se mu podařilo udržet nastoupený kurs a v patřičných mezích křídlo Matěje Stropnického. To on, strašný lesů pán, se tak dlouho veřejně pohoršoval nad tím, jak málo zelenou kamizolu nosí Schwarzenberg ve Strakovce, až se starý pán rozhodl nekomplikovat zeleným hledání vlastní identity. Obávám se, že dokud tam budou mít vliv antiradaroví ekologičtí radikálové, pět procent zůstane nedostižnou metou.

A ještě něco - důraz na ochranu životního prostředí znamená pro mě nejen ochranu přírody, ale také kultury (především té živé) v nejširším slova smyslu. Pokud jsem někdy volil zeleně, tak pro jejich liberální a vyvažující roli vůči mainstreamu orientovanému na ekonomický růst (píše o tom hezky Kokolia nebo Simindr), nikoliv pro přivazování se u Temelína.


Výběr byl tedy jasný už dlouho před volbami. Moudrost a noblesa knížete je mi samozřejmě sympatická, nicméně nevolil jsem TOP09 jen kvůli jeho osobě. Kalousek přináší současně břemeno své podezřelé minulosti i výhodu zkušeného a chytrého politika, s jehož názory málokdy nesouhlasím (znáte jeho přednášku o veřejných financích z VŠE?). Pokud neznáte další lidi z kandidátky, pusťte si rozhovory např. se starosty. Nevolali jsme už dávno po nezkažených politicích, kteří se osvědčili na regionální úrovni?

Jako u každé strany, lze mít řadu výhrad a pochyb, ale tu o uměle sestaveném slepenci knížete s lidovci neberu. Poprvé od odchodu Havla z politiky zase cítím étos, důraz na slušnost a návrat vlády práva, s čímž ladil i způsob vedení kampaně. Jako jediná strana si troufli pojmenovat bez obalu nepříjemná fakta, neslibovat pečené holuby. Jsem vážně překvapen, kolik lidí jim dalo hlas. Jestli toho nebudu litovat, uvidím brzy.


Na závěr poznámka k ČSSD. Ta rozhodně nebyla na mém shortlistu a to, že jim nestačily mandáty k sestavení vlády s komunisty, je tím nejdůležitějším výsledkem voleb, ve který jsem jen potichu doufal. Patřím k těm, pro které Paroubek s Rathem nebyli pouhými nesympatickými papaláši, ale ohrožením demokracie v této zemi. Volební kampaň postavená na negativním programu a bezbřehých slibech ve stylu "odmítáme vše nepopulární a slibujeme vše příjemné bez ohledu na náklady" s nebývalou mírou populismu a demagogie útočila na nejnižší pudy a překračovala hranice vkusu i zdravého rozumu.

Byl jsem docela zděšený z toho, jak může tradiční politická strana ve střední Evropě rozdmýchavat třídní nenávist a stavět proti sobě lidi podle čísla na výplatní pásce. V takové zemi bych nechtěl žít a jsem příjemně překvapen, že těch neobyčejných, samostatných, odvážných a jedinečných lidí, kteří nechtějí být jen součástí masy s nataženou rukou, je tolik. Děkuju.


P.S. Ještě že mám tu rubriku nazvanou v jednotném čísle :)
...Čti dál...

Takhle ve mně vyjou vlci

Hitparáda Steve & Ben´s Top má horkou novinku. Moc se neušklíbejte, o první příčky zde každý týden hlasuje pár věrných návštěvníků na webu evangelického faráře Štěpána Hájka. Milovníci tesknivého a přiopilého akordeonu tam mohli objevit třeba Helemese - trash folk, šraml a nebo mužský šanson z Kyjova. A nebo teď pražskou písničkářku Martinu Trchovou.

Své debutové album Čerstvě natřeno vydala už v roce 2005. Producentem toho čerstvého - Takhle ve mně vyjou vlci - je jablkoňský Michal Němec. Pouštím si ji pořád dokola a nejde mi z hlavy, ne a ne. Navarovsko-radůzovské texty, originální hříčky s rýmy, čistý a jistý hlas, jazzová lehkost s temnými tóny kontrabasu.



A zase musím myslet na opravdovost a předstírání. Na maskování a hraní her v téhle divné době. Jak to říkal Michal Horáček? "Tenkrát nic nešlo, ale na všem záleželo. Zatímco dneska jde všechno, ale na ničem nezáleží."

"Riskující osobní život je podmínka - v dobách vítězícího mediálního bulváru, uniformity, diskontinuity a téměř zániku osobnosti." Zdeněk Rotrekl

"Bez samoty není vnitřní hloubky, ... bez poznané bolesti nemůže být radost." Jiří Šlitr


...Čti dál...

Jemně mě mni

- Kouzelníku, proměň mě v pomněnku.
- Nemůžu.
- Prosím, prosím, proměň mě!
- Na to tě mám příliš rád.
- Proměň mě.
- Proměnil bych cokoli kromě tebe.
- Kromě mě?

Z improvizovaného domácího divadla s R.

Verš pro dnešní den:

Umění proměnit
bez měny na jmění,
jen v našem domě
jen v našem domnění

...Čti dál...

O agitačním pornu Issové a Mádla

K videu Přemluv bábu mám takový ambivalentní vztah, asi jako ke sledování špatné pornografie. Zatímco vnímám laciný útok na nízké pudy, který se příčí mému vkusu, cítím fungování přirozených reflexů.

Na jednu stranu primitivní manipulace a demagogie, na druhé sympatický pokus udělat něco pro zachování zdravého rozumu v této zemi místo nadávání v hospodách a facebookových skupinách. Pokud tedy připustíme, že volby mohou opravdu rozhodnout právě hlasy důchodců proti poplatkům (přestože my známe možná jen ty odpovědné babičky a dědečky, kteří nechtějí žít na dluh).

Myslím, že ze všech komentářů po internetu i v novinách popsal můj pocit nejtrefněji @volven na svém blogu - "video používá tradiční levicové metody pro pravicový marketing." To je přece geniální charakteristika, ke které lze dodat jen jedno - tradiční levicové metody v ČR.

Jedním dechem totiž souhlasím s komentářem @adamkopp pod článkem - "nejsem jediný, komu u nás schází inteligentní levice". Pryč jsou doby, kdy Špidla jako kultivovaný ideový soupeř nutil člověka přemýšlet o argumentech druhé strany a někdy i uznat, že můžu mít jiný názor, ale ne právo vydávat ho za objektivní pravdu.

Z nabídky české pravice může být člověk roztrpčený, nešťastný a frustrovaný. Z chování Paroubkovy partaje (která společně s komunisty diskredituje českou levici na léta) a jejich pudové kampaně se mu však chce zvracet a vážně uvažovat, zda nebude lepší spojovat budoucnost své rodiny s jinou zemí.

Jak píše Josef Šlerka, "volební slogany socialistů apelují na to nejnižší, co v lidech je: na závist, lásku k penězům, škodolibou touhu po tom, aby se nikdo neměl lépe. Pozitivní myšlenku v nich nenajdete." Bohužel na spoustu nevzdělaných starších lidí to funguje.

A tak zatímco se jako salónní intelektuálové můžeme nad tímto videem pohoršovat, k volebnímu vítězství směřuje duchovní lůza zaslepená třídní nenávistí, která si naše dilema o vkusu agitačních prostředků nepřipouští.
...Čti dál...

Ryzlink party

Jaro se nesměle klube a já tu mám ještě jeden rest z podzimku, o který jsem se chtěl podělit v touze po interaktivitě s vámi, kdo máte v oblibě tuhle odrůdu.

Inspirováni jedním slepým testem jsme ve dvou párech provedli soukromou degustaci rýnských ryzlinků. Celkem se nám sešlo osm různých vzorků (na závěr je doplnila láhev sauternského, které dlouho čekalo na zvláštní příležitost), ne něž můžete popatřit níže.



Bylo mi jen líto, že jsem je nedokázal doplnit o pozdní sběr 2008 od Milana Sůkala z Nového Poddvorova. Byl mým překvapivým vítězem ve třetích komunitních bedýnkách pana Skleničky a nikde na webu ani ve vinotékách okolo jsem jej nenašel.

Tak co myslíte, kdo se dostal na bednu? A když jsme v té éře gender studies - u kterých vín se nejvíc lišila mužská a ženská chuť?
...Čti dál...

S gejšou na třešních u tlukoucího srdce

Aniž bych si troufal fušovat do řemesla početné suitě brněnských foodblogerů a kavárenských povalečů (ačkoli tady mám určité ambice), musím se podělit o dnešní gastro zážitek, kterým přikládám na pomyslnou mapu města další barevný bod etno-kuchyně a také další (myslím, že již šestou) nabídku sushi.

V Novém Semilasse otevřeli nedávno novou japonskou restauraci Kodó (tlukoucí srdce). Stěny zdobí třešňové motivy, design v barvě světlého dřeva doplňují sochy gejši a dvou samurajů. Na obědě jsme seděli v celém prostoru sami - zatím prý probíhá zkušební provoz. Restaurace se má naplno rozjet (a menu zúžit) úvodem února.

...

Vynikající byla uvítací miska se zelím, mrkví, černým sezamem a wasabi majonézou. Moc se povedly i šátečky plněné kuřecím masem a zeleninou (Gyoza) podávané ve stylové dřevěné nádobě. Na sushi nejsme experti, ale malý set sednul jako ulitý. Na závěr se servírovala káva Lamborghini i jako potěcha pro oko (tady vidíte, že bych nemohl být dobrým foodblogerem, upil jsem si před focením).



Asi jediná věc, která si říká o nápravu, je rozlévané víno od vinařství Moravia. Zkusili jsme Chardonnay a Cabernet, ale dvojka za 50 Kč nestála ani v jednom případě. To raději příště sáhnu po celé lahvi třeba od Balouna, Sonberku, Tanzbergu nebo dalších, co jsem zahlédl v lístku.

Citát pro dnešní den:

Nechat jídelní hůlky v misce rozevřené do tvaru písmene "V" je nezdvořilé (tvar "V" je považován za symbol smrti). Zapichování hůlek do rýže je hrubá nezdvořilost - tímto způsobem se rýže obětuje zesnulým. /Wikipedia/

...Čti dál...

Jak jsem si povídal s eGONem

Někdy na podzim jsem si - dbaje úředních pokynů - vyzvedl na poště přístupové kódy, spořádaně aktivoval naši firemní datovou schránku, nastavil avíza na svůj mail a - od té doby tam nepáchnul. Až před pár dny se schránka ozvala, že má pro nás sdělení, a já zatoužil užít si luxus moderní komunikace s "přátelským a efektivním úřadem" a jal se poklábosit si s eGONem.

První zádrhel vězel již v avízu, kde jsem marně hledal odkaz, který mě pošle k přihlášovací stránce. Tato jindy obvyklá informace chyběla a tak jsem podle logiky věci zkusil datovaschranka.cz a datoveschranky.cz. Při styku s českou státní správou však bývá často logika na obtíž a tak jsem si vzpomněl na jeden článek a dostal se k cíli přes mojedatovaschranka.cz.

Druhý zádrhel byl lehce závažnější. Nepoznačil jsem si heslo a místo očekávaného odkazu [Poslat heslo na mail] jsem našel cennou radu, abych se dostavil na nejbližší kontaktní místo veřejné správy. Česká pošta patří s Českými drahami mezi naše nejoblíbenější instituce a tak si jistě dovedete představit, jak rád jsem ji navštívil s potřebou zneplatnit heslo a nechat si přidělit nové.

Když jsem přes svůj mobil zjistil a nahlásil ičo naší firmy (protože systém poštovního CzechPointu neumí vyhledat firmu podle názvu a internet tam nemají) a podepsal asi 3 dokumenty (teď mi dochází, že po mně ještě mohli chtít razítko, které jsem s sebou neměl), čekal jsem, že mi předají lístek s novým heslem. Paní za přepážkou mi však bezelstně oznámila, že heslo přijde na nahlášený mail nejpozději do tří pracovních dnů.

Chvilku jsme si povídali (pravda, byl to spíš můj emotivní monolog) o rozdílu mezi internetovou a dopisní poštou, o významu informatizace státní správy a o využívání vybraných daní k prospěchu občanů, ale pak jsem se raději vydal do kanceláře, kde jsem u panáka poslední záchrany zavzpomínal na Íčko a jeho uskutečněný nápad zrušit Ministerstvo informatiky a převést jeho agendu na vnitro.

Ukázalo se, že realita je nakonec příznivější. V mailu na mě už čekala zpráva s odkazem na web, kde jsem našel výzvu k zadání čísla jakési virtuální obálky. Na papíru, který jsem si přinesl z pošty, byl strukturovaný seznam asi 30 položek typu ID datové schránky, ID osoby, ičo, adresa atd., ale číslo virtuální obálky jsem mezi nimi neviděl. Jak jsem se záhy dozvěděl na hotline, díval jsem se špatně, protože ono číslo se nachází v poslední větě odstavce volného textu s nadpisem "Potvrzení o doručení oznámení", který je na konci stránky. Pak už byla cesta k získání hesla jednoduchá a já si konečně mohl otevřít naši datovou schránku.

Psal nám Městský úřad jednoho příhraničního města, ale k obsahu bylo ještě stále o kousek dál než na jedno kliknutí. Datové zprávy totiž neobsahují žádný text, jen přílohy, a tahle byla vytvořena ve formátu 602XML, takže bylo třeba nejdřív nainstalovat plug-in a restartovat prohlížeč. Přemýšlel jsem chvíli o tom, jak si s takovými dokumenty bez ohlášení poradí třeba starostové v malých obcích nebo ředitelky mateřských školek, ale mezitím se mi otevřel soubor a já mohl ukojit svou zvědavost. Odbor dopravy nás zve, abychom se dostavili "za účelem podání nezbytného vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích".

No prostě někdo z nás asi špatně parkoval a asi zaplatíme pokutu. Pokud tedy nebudeme muset rovnou jít sedět nebo nás nezastřelí za to, že se nám nechce strávit přes dvě hodinky na této spanilé cestě. Každopádně není nad to mít nový způsob, jak si povídat s úřady. Bondy byl frajer, tři sezóny v pekle zaslouží tenhle Egon.
...Čti dál...

TyTrubko, vidíš ty elegantní křivky?

Na modrého dvoudveřového Spartaka mám jen matné dětské vzpomínky z fotografií. V negližé držím obrovský bílý volant a oči mi výmluvně září. I kdybych uměl mluvit, nenašel bych slov.

Na další škodovku - 100L - si pamatuji sakra dobře. Sloužila naší rodině přes 20 let a na stará kolena se podívala se čtyřmi čerstvými inženýry (gender aktivistky snad odpustí) až do Normandie.

Prvním autem, které jsem kupoval už sám, byl pětiletý Mitsubishi Colt C50. Do teď na něj vzpomínám s něhou a docela se mnou hnulo, když jej loni zavezl tchán na vrakoviště. Později přišly Opel Vectra B a Audi A4, můj první diesel. Oba skvělé vozy, ale co naplat - také jsem nebyl jejich první.

Při listopadovém čekání na nové auto jsem se aspoň kochal na YouTube tím, jak se reklamky snaží svést naše emoce. Tyhle jejich cukrbliky se mi líbily asi nejvíc...





Zatímco předchozí dva jsou pastvou pro oči a obě automobilky za ně musely utratit majlant, ten následující vítězí svou jednoduchostí a jasným reklamním sdělením, s nímž jsem se už dávno ztotožnil. /No dobrá, nejlepší design předku má BMW, ale kdo se má dívat na ten zadek?/



Komu tohle nestačí, zbývá princezna Lada, s níž si užijí legrace i ty nejstarší ročníky.

V každém případě se nezapomínejte poutat...

...Čti dál...

Země svatého Patricka

U černobílého dokumentu ze Špátovy DVD kolekce jsem přemýšlel, jak moc nebo málo se ta země za 40 let změnila. Ale co jde poznat z půlhodinového filmu a z týdenního cestování kolem poloviny ostrova? Je to už víc jak čtyři měsíce a dolování vzpomínek nejde tak lehce, jako když se člověk plný dojmů právě vrací. Snažil jsem se být tentokrát u fotek popisnější, tady je malá ochutnávka...

Představte si, že jedete deštěm a vyhlížíte místo, kde byste jen zaparkovali s výhledem do údolí a v suchu a teple auta něco pojedli. Jako z udělání dlouho nic a najednou je místo u silnice, přestane pršet a stačí sejít kousek dolů ze stráně, abyste měli ten nejromantičtější piknik celého pobytu.





Jednou z nejkrásnějších oblastí byl poloostrov Dingle na jihozápadním pobřeží. Navíc nám výjimečně přálo počasí, což je výhra v irské loterii. Snad nikdy před tím jsem nenafotil tolik druhů zvířat - racky, krávy, koně, berany a samozřejmě ovce. Tady jsem poznal nejtrpělivější modelky.





Národní park Connemara, ráj lososů a pstruhů, výměna útesů za jezera a stoupání vysočinou.

Dublin, Wicklow, Cork and Kerry, Connemara, Achill island a nocí zpět. Viděli jsme poslední evropský bar před New Yorkem a s Guinessem v ruce poslouchali tradiční irskou muziku v hospodách Doolinu, kde se prý narodila.

Kdo má zájem o podrobnější tipy nebo průvodce, napište. Svoje vlastní zážitky, zkušenosti a fotky má Bahanka a Talking to myself, od něhož jsem čerpal první tipy.

...Čti dál...