Kdo volil Věci veřejné

Tak se ptá Josef Šlerka a já mu můžu tímto konkrétně odpovědět. Znám tři takové - kadeřnici na volné noze (asi 40 let), u které se nechávám stříhat (do telefonu své dceři říkává, ještě jednoho šmiknu a pak jdu), ředitele malé stavební firmy (asi 50), která nám stavěla byt, a tatínka od spoluhráče našeho syna (asi 35), se kterým chodíváme fandit svým mladým a občas si i zahrát fotbálek. Co je spojuje?

Nejsou to hloupí ani naivní lidé, ani žádní yuppies, mají v životě už něco za sebou. Jeden je úspěšný podnikatel, druhý za poslední léta vystřídal několik zaměstnání, přestože je slušný a pracovitý člověk. Všechny asi spojují dvě věci. Za prvé velká nespokojenost s poměry a ztráta důvěry ve vedení parlamentních stran (v tom se moc ode mě neliší) a za druhé - což je asi klíčové - jejich zájem o politiku nepřekračuje to, co vidí v masmédiích. Myslím, že jim stačilo pár sloganů a tváří, a pochybuji, že by si podrobně pročítali programy nebo googlovali jednotlivé kandidáty. Ale ruku na srdce, kolik je takových v populaci?

Co vy, znáte další?

Také nevěřícně kroutíte hlavou nad potřebou online referenda mezi sympatizanty pro každé významnější rozhodování VV? Je to myslím jen gesto na začátek, které nebudou chtít ani moci často opakovat. Buď totiž budou muset zůstat u těch 17 tisíc dosavadních registrovaných sympatizantů a nové muset ignorovat, resp. diskriminovat, zříci se rozšiřování své základny.

A nebo budou muset k online hlasování přizvat i nově příchozí, což by brzy byla minimálně stejně velká a pěkně pestrá snůška voličů všech ostatních stran (můžeme se sázet, odkud by se jich registrovalo nejvíc), kteří by tak mohli snadno manipulovat smluvně zavázanou hlasovací mašinou. Tipuji, že ani jedno nebudou chtít připustit a - rádi - se vrátí k běžné praxi rozhodování těmi, kteří byli zvoleni. Navenek však budou moci hrdě říct, že snaha o přímou demokracii tu byla :)
...Čti dál...

Díky neobyčejným lidem

No tak jo. Ruka mě svrběla už před volbami, ale jednak nebylo moc času a jednak jsem se chtěl v Beztíži politice spíš vyhýbat. V komentářích jinde trousím jen kousky a tak si tu udělám rekapitulaci svých předvolebních úvah. Rozhodování bylo tentokrát - po mnoha letech - jednoduché.


Volba ODS se pro mě stala problematickou od doby, kdy se Klaus prohlásil za oběť sarajevského atentátu. Po zániku Unie svobody jsem modroptáčníky občas volil se sebezapřením a občas je zaměnil za Evropské demokraty, KDU nebo Zelené. Jejich ozdravovací kůra začala příliš pozdě a s Davidem Šeichem na předním místě kandidátky nebylo o čem uvažovat.

Nyní je situace jiná - Langer, Bém a Štěpánek jsou pryč. Otěže přebírají, zdá se, Nečas, Vondra, Pospíšil a Kocourek, což jsou právě ti, kteří by mohli vrátit straně lidskou důvěryhodnost a odbornou způsobilost. Čeká je však ještě dost práce, špína je zažraná (zvlášť když vidím Richtera nebo Zahradila).


Zelené jsem taky nevolil, ale je mi vážně líto, že nemají ve sněmovně zástupce. Přál jsem jim to víc než KDU-ČSL, která zůstala vězet v minulosti. Je to však s nimi těžké. Martin Bursík dokázal nedoceněný kousek - získat Schwarzenberga, dovést stranu do vlády a prosadit v ní víc, než si Zubová s Kuchtovou dokázaly představit (mimochodem díky té první dámě máme na hradě Klause místo Švejnara). Nemám problém ani s Kateřinou Jacques, jejíž nešťastná formulace v zábavném pořadu se stala záminkou mediálního atentátu podobně jako Topolánkův rozhovor pro gay magazín (já vím, ten pykal za jiné hříchy).

Ondřej Liška je také schopný a důvěryhodný předseda a můžu si jen přát, aby se mu podařilo udržet nastoupený kurs a v patřičných mezích křídlo Matěje Stropnického. To on, strašný lesů pán, se tak dlouho veřejně pohoršoval nad tím, jak málo zelenou kamizolu nosí Schwarzenberg ve Strakovce, až se starý pán rozhodl nekomplikovat zeleným hledání vlastní identity. Obávám se, že dokud tam budou mít vliv antiradaroví ekologičtí radikálové, pět procent zůstane nedostižnou metou.

A ještě něco - důraz na ochranu životního prostředí znamená pro mě nejen ochranu přírody, ale také kultury (především té živé) v nejširším slova smyslu. Pokud jsem někdy volil zeleně, tak pro jejich liberální a vyvažující roli vůči mainstreamu orientovanému na ekonomický růst (píše o tom hezky Kokolia nebo Simindr), nikoliv pro přivazování se u Temelína.


Výběr byl tedy jasný už dlouho před volbami. Moudrost a noblesa knížete je mi samozřejmě sympatická, nicméně nevolil jsem TOP09 jen kvůli jeho osobě. Kalousek přináší současně břemeno své podezřelé minulosti i výhodu zkušeného a chytrého politika, s jehož názory málokdy nesouhlasím (znáte jeho přednášku o veřejných financích z VŠE?). Pokud neznáte další lidi z kandidátky, pusťte si rozhovory např. se starosty. Nevolali jsme už dávno po nezkažených politicích, kteří se osvědčili na regionální úrovni?

Jako u každé strany, lze mít řadu výhrad a pochyb, ale tu o uměle sestaveném slepenci knížete s lidovci neberu. Poprvé od odchodu Havla z politiky zase cítím étos, důraz na slušnost a návrat vlády práva, s čímž ladil i způsob vedení kampaně. Jako jediná strana si troufli pojmenovat bez obalu nepříjemná fakta, neslibovat pečené holuby. Jsem vážně překvapen, kolik lidí jim dalo hlas. Jestli toho nebudu litovat, uvidím brzy.


Na závěr poznámka k ČSSD. Ta rozhodně nebyla na mém shortlistu a to, že jim nestačily mandáty k sestavení vlády s komunisty, je tím nejdůležitějším výsledkem voleb, ve který jsem jen potichu doufal. Patřím k těm, pro které Paroubek s Rathem nebyli pouhými nesympatickými papaláši, ale ohrožením demokracie v této zemi. Volební kampaň postavená na negativním programu a bezbřehých slibech ve stylu "odmítáme vše nepopulární a slibujeme vše příjemné bez ohledu na náklady" s nebývalou mírou populismu a demagogie útočila na nejnižší pudy a překračovala hranice vkusu i zdravého rozumu.

Byl jsem docela zděšený z toho, jak může tradiční politická strana ve střední Evropě rozdmýchavat třídní nenávist a stavět proti sobě lidi podle čísla na výplatní pásce. V takové zemi bych nechtěl žít a jsem příjemně překvapen, že těch neobyčejných, samostatných, odvážných a jedinečných lidí, kteří nechtějí být jen součástí masy s nataženou rukou, je tolik. Děkuju.


P.S. Ještě že mám tu rubriku nazvanou v jednotném čísle :)
...Čti dál...