26. prosince 2011

Kdo má určovat platy učitelů?

Byl jsem překvapen, kolika hlasům na sociálních sítích se nelíbilo, aby platy učitelů určoval místo tabulek ministerstva ředitel školy. Nemám vůbec potřebu se zastávat ministra Dobeše, ale nechápu, co je na tom špatně, a tak jsem se zeptal na Twitteru. Tady jsou tři reakce.

@orbman: Ředitel nemá prakticky žádnou motivaci oceňovat výkon/kvalitu, spíš přidá těm, co mu lezou do zadku a ubere těm, co ho kritizují.

@Xkostol: naprosta nekompetentnost drtive veciny reditelu?

@zacker77: Špatný dohled a slabá postižitelnost ředitelů by někde udělali své. Ale celkově asi pořád lepší než stávající systém


Když jsem byl začátkem 90. let jako jeden z nejmladších učitelů dlouhodobě nespokojen s výší svého platu, vedoucí katedry mi vždy vysvětloval, že částka na odměny, jejíž rozdělení je v jeho kompetenci, přichází z děkanátu stále menší a menší. A i kdyby nebyla, že převážnou většinu výše platu určují ministerské tabulky, které nezohledňují kvalitu práce, aktivitu ani extra dovednosti. Rozhodovaly jen odsloužené roky a tak mi prý nemohl dát víc, i když by chtěl.

S dalšími kolegy mladší generace jsme to tehdy považovali za přežitek socialismu a naprosté popření principu, že svobodu a odpovědnost motivovat a odměňovat má mít nejbližší nadřízený, který zná svůj tým nejlépe a je na výsledcích jeho práce také bezprostředně závislý, nikoli vzdálené centrum.

Chápu, že ne všichni ředitelé škol jsou ideální manažeři a někteří mohou upřednostňovat falešnou loajalitu a osobní prospěch. Podobně jako v jiných firmách a veřejných institucích. Ale necháme kvůli tomu rozhodovat úředníky, kteří místní situaci vůbec neznají? Opravdu si myslíte, že ministerské tabulky znamenají spravedlivější systém odměňování?

Nemusí přitom jít jen o učitele. Za nejpodstatnější považuji, že ti nespokojení se svým platem by měli šanci o něm jednat se svým šéfem a pokud se nedohodnou, odejít tam, kde je jiný ředitel potřebuje víc a ocení lépe. Myslel jsem si, že 22 let po listopadu je nejvyšší čas uplatňovat tuhle svobodu a odpovědnost i při řízení škol.

Pokud přistoupíme na to, že ředitelé (škol nebo jiných institucí) jsou z principu nekompetentní, je něco velmi shnilého v celém systému a smysl má spíš snaha o zásadnější změnu ve spolupráci s "příjemci výsledků" (ve školství tedy s rodiči), než spoléhání se na osvícenost ministerských úředníků.

...Čti dál...

23. prosince 2011

Vůně knihy

Mezi předvánočními tipy na Kindly a iPady jsem někde zachytil, že jednou z motivací pro nákup e-knih má být vyhnutí se stresovým nákupům v knihkupectví. To mě zaujalo.

Knihkupectví jsou totiž pro mě - společně s kavárnami - oázou klidu, usebrání se, únikem od světa účelovosti a optimalizace užitkových funkcí. Fascinuje mě jejich atmosféra, světlo, šum a lidé, které tam potkávám. Až vouyersky mě zajímá, kdo čím listuje a jaké pasáže knih právě pročítá.

Tuším, že nepatřím k potenciálním zákazníkům e-booků. Neláká mě - aspoň zatím - vytáhnout čtečku v MHD ani si s iPadem lehnout do postele. Potřebuji slyšet šustot papíru a doslova cítit rozdíl od počítačového rychločtení na displeji. Je k tomu potřeba jiný rytmus a mentální nastavení.

Z listopadového intuitivního nákupu asi sedmi knížek mi na Vánoce ještě pár zbývá. Těším se, až k nim přivoním. Byla by škoda je zkonzumovat rychločtením na displeji.

...Čti dál...

22. prosince 2011

Flickr bilanc

Chtělo to na Flickru víc než pět let a přes 800 fotek, aby se mi sešlo 100 tisíc návštěv. Ostatně co čekat od amatéra, který už dlouho nenašel klid ani vzít pořádně do ruky zrcadlovku?

Předchozí mozaika po 2 letech ukazuje výběr podle faktoru zajímavosti (letos by nebyla zase o tolik jiná), tyhle fotky jste si pro změnu nejčastěji ukládali mezi svoje oblíbené. Na první pohled dominuje vertikální směr. Opravdu přitahuje víc pozornosti a nebo mě jen nebaví fotit tak často vodorovné linie?

Žádné výrazné barvy, 4 fotky architektury, 4x zimní krajina. Ta rampouchová ukazuje pohled z okna hotelu Tanečnica na valašských Pustevnách, kolem strašidelného lesa vede cesta na Paprsek v Jeseníkách a mlhavé údolí patří do Val Gardeny v italských Dolomitech.

Turisticky vděčná místa v Římě, Barceloně a Karlových Varech pozná asi každý. To prostřední je na uhodnutí těžší - Santiniho ambit kostela Sv. Jana na Zelené hoře.

...Čti dál...